Tajemství čaje

Tajemství čaje
Nápoj, pro mnohé ten z nejobyčejnějších. Dokáže povzbudit i uklidnit, v zimě zahřát a v létě osvěžit, ale moc o něm nevíme, takže se na něj podíváme trochu blíže... Pochází z dob kolem roku 3000 př.n.l. z Číny. Mezi Evropany se začalo pití čaje rozšiřovat před asi 400 lety.

Čajové lístky se sklízí 3-5x do roka, z nich jsou nejcennější ty jarní, napolo rozvinuté, chmýřím pokryté. Základní vliv na jakost a chuť čaje mají podnebí, půda, způsob jeho pěstování, sklízení a úpravy, nikoliv množství theinu, jak se mnozí domnívají. Bohužel v našich zeměpisných šířkách se jen těžko dozvíme, jaký výrobek se nám skutečně dostal do rukou a nezbývá nám než věřit výrobci.

Čaj má sice o něco méně povzbuzující účinky než káva, ale záleží na nás, jak silný čaj si nachystáme. Neměli bychom pít více než 2-3 šálky za den a rozhodně ne navečer. Při mírném požívání čajového nálevu pak působí příznivě na činnost nervové soustavy, ale naopak při častějším pití nám může způsobit bezesnost, rozčilení, třesení údů nebo dokonce křeče. Zmíněný thein je látka chemicky velmi podobná kofeinu. Působí při požití čaje na nervy, především ale na mozek, povzbuzuje je k větší činnosti, zvyšuje počet srdečních stahů, snižuje počet dechů, ovlivňuje tím krevní oběh i tlak. Způsobuje pocit tepla, zahání spánek, povzbuzuje duševní činnost, stimuluje žaludek a potažmo trávení, zvyšuje vylučování moči.

Dalšími látkami obsaženými v čaji jsou kromě theinu např.: čajová silice, která dodává čaji aroma a při požití působí opojně nebo tříslovina, která má za následek trpkou chuť.

Každý z nás obvykle již v obchodě přičichne k čaji, ale bohužel dnes se již těžko setkáme s tradičním způsobem parfumace, který spočíval v ponechání čaje v uzavřených místnostech vedle různých vonných květů. Škoda.

Dříve byl čaj označován za falšovaný, jestliže k němu byly přimíchány byliny. Jejich listy upravované stejně jako čajové většinou obsahují tannin, proto dávají trpký odvar, ale nemají cenné látky čaje. Z nejznámějších je např. bergamot, který je obsažen v čaji Earl Grey, který je již dnes klasickým a jeho chuť jen těžko označíme za špatnou či zfalšovanou.

Doufám, že je již minulostí falšování přimícháváním již vyluhovaného, znovu usušeného čaje k čaji čerstvému nebo používání sádry a mastku k imitaci květového čaje a nejrůznějších chemických (mnohdy i jedovatých) látek ke změně barvy čaje.

Zelený a černý čaj


Zelený čaj má barvu mdle zelenou. Nálev je bledší barvy a trpčí chuti než černý, ale zato silnější a na látky bohatší, proto je mu v dnešní době dávána přednost. Černý čaj má lístky červenohnědé až temně černohnědé barvy. Úpravami ztratil sice trochu v sobě obsažených látek, ale stal se slabším a tím i lahodnějším.

Voda pro přípravu čaje by měla projít varem. Vhodná teplota pro zalití zeleného čaje je 60-80 stupňů. Množství čajových lístků a délka luhování se liší druh od druhu. Dávky zeleného čaje jsou menší než např. u černého. Příliš silný čaj je hořký s vysokým obsahem theinu. Obvykle se dávkuje jedna čajová lžička čaje do jednoho šálku. U čajových konviček pro více než 4 šálky by se měla přidat ještě jedna lžička. Čaj v konvici nemícháme. Čaj luhovaný kratší dobu má povzbudivější účinek, protože během první minuty se do vody uvolňuje především thein. Luhujeme-li čaj déle než 5 minut, má, v důsledku velkého množství uvolněných tříslovin, spíše uklidňující účinek. Lístky zeleného čaje ponecháváme v konvici a přeléváme 2x až 4x. První nálev by se měl správně celý vylít.

Zchlazený zelený čaj lze podávat s ledem. Můžeme přidat skořici, med a citrónovou šťávu.

Pro hřejivý účinek čaje můžeme přidat skořici, čerstvý mletý pepř, rum nebo hřebíček.

Cihlový a žlutý čaj

V Číně se vyrábí také tzv. cihlový čaj, obvykle z odpadků, které se napařují, aby změkly a pak se silou lisují do cihlových forem. K horším druhům cihlového čaje se podle tradice prý přidává i skopová a hovězí krev. Co je na tom pravdy a zda to není jen "jedna paní povídala", nevím. Cihlový, u nás téměř neznámý čaj, se používá kromě nálevů také k přípravě pokrmů s přísadou mléka, másla a mouky. Obsahuje více theinu než černý i zelený čaj, ale vůně a chuť uspokojí málokoho.

O původu a úpravě žlutého čaje není téměř nic známo, snad jen, že obsahuje kromě mladých lístků i poupata a zbytky květů.

Bylinkový čaj

je nálev z vyluhovaných bylin. Od jednotlivých druhů můžeme očekávat uklidňující účinky, léčebné účinky pro konkrétní tělesné orgány (žlučníkový, žaludeční, urologický čaj). Mátový čaj zklidňuje sliznici trávícího traktu, lipový pomáhá při nachlazení.

Doba luhování je pro účinek čaje stěžejní. Bylinky přelijeme horkou vodou a necháme ¼ hod. luhovat. Při přípravě odvaru je vaříme 5-15 min., dřevnaté ještě déle. Studený výluh připravíme luhováním bylin při pokojové teplotě po dobu 10-12 hod. Při špatném zacházení s bylinkovým čajem můžeme zcela zničit jejich účinky.

Přednost dáváme volně sypanému čaji, který má větší lístky a je kvalitnější. Čaj uchováme v plechu, keramických nebo porcelánových dózách, jednoduše - uzavřené na suchém, tmavém a chladnějším místě. Pokud nám v receptu neurčí jinak, pijeme čaj obvykle před jídlem.

Paraguayský čaj se připravuje z cesmíny paraguayské. Tradičně se srká trubičkou dole opatřenou sítkem, bombillou - a pije se z vydlabaných tykví, kalabas. Obvykle má příjemnou chuť i vůni. Obsahuje tříslovinu a kofein, ale další čajové látky jen v nevýznamném množství.

Valašský čaj nemá s čajem příliš společného, ale stojí za zmínku, jelikož pochází z naši rodné hroudy. Připravuje se z kořalky, která se vaří v rendlíku, přidá se skořice, hřebíček a med nebo cukr.

Dobrou chuť a příjemně strávené chvíle nad šálkem horkého čaje ...