Katalog

Články

Sběr, sušení a skladování léčivých rostlin

Sběr, sušení a skladování léčivých rostlin
Léčivé rostliny sbíráme výhradně na čistých místech daleko od průmyslových oblastí, závodů, které svými zplodinami znečišťují okolní vegetaci. Nesbíráme byliny podél výpadových silnic nejméně od vzdálenosti 200 metrů, podél železničních tratí a prašných cest, na březích znečištěných vodních toků, na rumištích, a na skládkách. Nesbíráme na plochách čerstvě pohnojených chlévskou mrvou nebo práškovými hnojivy. Nesbíráme rovněž z keřů a stromů napadených škůdci, ale ani z takových, které mají větší množství degenerovaných nebo poškozených listů. Podobně se vyhýbáme porostům bylin, které mají pokroucené nebo mozaikové listy, prorostlé květy nebo jiné odchylky od normálního vzhledu. Pokud sbíráme kůru, pupeny či mízu stromů, můžeme tak činit jen s povolením lesní správy. A to, že je sběr v přírodních rezervacích a na chráněných územích zakázán, snad již nemusím připomínat. Nakonec ještě nesmíme zapomenout, že po našem odchodu musí na každém stanovišti zůstat část rostlin důležitých pro další rozmnožování.

Doba a způsob sběru

Nadzemní části rostlin sbíráme za suchého počasí po oschnutí ranní rosy až do pozdního odpoledne, než začnou opět vlhnout. Podzemní části vykopáváme z vlhké půdy, aby se daly snadno a bez poškození vyjmout. Sběr provádíme ručně, nebo mechanicky za použití hřebene, srpu, kosy, nůžek a na podzemní části rostlin rýče, rycí vidle nebo motyčka. Při ručním trhání pracujeme raději v rukavicích, neboť lidé citliví vůči silicím, obsaženým v některých rostlinách by mohli být postiženi vyrážkou. Sbíráme pouze předepsanou část rostliny, bez příměsi plevele, trávy, hlíny. Raději tedy pomaleji a pečlivě. Musíme mít přitom na paměti, že sbíráme rostliny k léčení a při sběru si počínáme zodpovědně. Natrhanou léčivku nikdy nepěchujeme, ale květy sypeme volně do papírových sáčků, nať do igelitových sáčků, v nichž by neměla zůstat dlouho, aby se nezapařila a neztratila původní barvu a účinné látky. Nasbírané sáčky rovněž nenecháváme ležet na s slunci.

Co se sbírá

Květy: bez černý, divizna, heřmánek, hloh, hluchavka, jírovec, lípa, podběl, proskurník, prvosenka, řebříček,sedmikráska, tužebník, vřes.

Kvetoucí nať:
benedikt, buřina, čekanka, dobromysl, kakost, kokoška, komonice, kontryhel, kopřiva, levandule, mateřídouška, pelyněk, rdesno, řebříček, světlík, třezalka, turan, violka, vřes, zeměžluč.

Nať před rozkvětem: jablečník, majoránka, máta peprná, meduňka, řepík, tužebník, vlaštovičník.

Listy: aloe, bez černý, borůvka, bříza, celer, hloh, jabloň, jahodník, jitrocel, meruzalka, ořešák, podběl, proskurník, smatanka, šalvěj.

Plody: bez černý, borůvka, citroník, fenykl, hloh, hrách, chmel, jabloň, jalovec, kmín, kopr, meruzalka, oves, řešetlák.

Oplodí: ořešák.

Semena: celer, čočka, hrách, jírovec, len, pískavice.

Odenek:
andělika, lékořice, mochna, oman, prvosenka, puškvorec.

Hlízy: brambor, cibule, česnek.

Kořen: čekanka, hořec, jehlice, kostival, kozlík, křen, proskurník, smetanka, tužebník.

Lodyha: přeslička.

Kůra: dub, jírovec, řešetlák, vrba.

Listové pupeny: bříza.

Vegetační vrcholky:
borovice, jmelí, dub.

Šťáva a míza:
bříza, vlaštovičník.

Pyl: borovice.

Sušení


Natrhané byliny sušíme teplem přírodním nebo umělým, kořeny sušíme na slunci a pak uměle dosoušíme. Silnější kořeny doporučuji podélně rozpůlit, aby rychleji prosychaly a neplesnivěly. Květy a nať rozprostíráme v tenké vrstvě na suchém stinném místě, kořeny a delší lodyhy zavěšujeme na tenké provázky nebo nerezavějící dráty. Pro přirozené sušení jsou nejvhodnější podstřešní prostory, prosklené verandy, suché kůlny, kde přiměřeně proudí vzduch. Nežádoucí je přílišný průvan, sušíme li venku, na noc nezapomeneme byliny uklidit, aby nenavlhly. Platí pravidlo, že čím rychleji se bylina usuší, tím kvalitnější je. Správně sušená má mít původní barvu, jinak zbarvená , zahnědlá, zčernalá nebo dokonce plesnivá není k potřebě. Optimální teplota sušení je u květů 4 - 6 dní, u natě 8 - 14 dní, u kořene 3 - 8 týdnů. Při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 40°C.

Skladování: Byliny se nejlépe ukládají do suchých skleněných lahví - každý druh samostatně, a po naplnění se ováží celofánem a utěsní gumou. Stejnou službu udělají i papírové sáčky, či dobře těsnící papírové krabice. Láhve nebo sáčky nezapomeneme popsat, a označit datem sběru, pak uložíme na suchém a temném místě.

Pokud nevěnujeme dostatečnou pozornost bylinám jak při sběru, sušení či skladování, můžeme se se sklizní rozloučit a s použitím rovněž. Špatně sbírané, sušené a uskladněné byliny zvětrají, léčivé účinky vyprchají a může dojít ke tvorbě plísní, jež vytvářejí toxiny - jedovaté látky.

Autor: Pavla Zigová

Psyllium, aneb zácpa je příliš velký luxus


Zácpu (obstipaci) nebere řada lidí pořád ještě dost vážně. Přitom je zácpa, zadržující v těle produkty rozkladu jako septik, jednou z hlavních příčin stárnutí a různých typů vážných nemocí až po rakoviny, zejména nejčastější z nich - rakovinu tlustého střeva. Zácpa působí zhoubně i na pleť, proto si nejúspěšnější francouzské modelky aplikují pravidelně klystýr. Zácpu ovšem mít nemusíme. V podstatě je produktem lajdáctví.


Doporučení: Jedním z nejlepších regulátorů pravidelné zdravé stolice je užívání 1 až 2 lžiček rozdrcených obalů semene indického jitrocele (psyllia).


Přírodní vláknina Psyllium vypuzuje stolici mechanickou silou. Na rozdíl od řady projímadel není návykové. Dovede zvětšit až čtrnáctkrát svůj objem a při trochu pravidelnější konzumaci působí ve střevech asi jako kartáč. Brání vzniku polypů, příznivě ovlivňuje už existující, a tím, že nedovolí stolici ve střevech kvasit a hnít, ochraňuje játra, čistí krev a dokonce snižuje hladinu cholesterolu (rovněž produktu nedokonalého spalování).


Psyllium má i jiná nesporná plus:

  • obsahuje kyselinu křemičitou, důležitou pro kvalitu vlasů, zubů, nehtů a pleti
  • obsahem vápníku se podílí na správné hustotě kostí
  • obsahem draslíku a pektinů zase na činnosti srdce
  • tlumí kašel, je protizánětlivé až antibiotické, je hojivé
  • tím, že usiluje o správnou konzistenci stolice (ani tuhou, ani řídkou), umí stolici podle potřeby také zahustit
  • pohlcuje nadbytečnou vodu za vzniku hojivého gelu, blahodárně působícího na sliznice žaludku a střev. Této vlastnosti indického jitrocele se s úspěchem využívá u vředové choroby tlustého střeva a dokonce u Crohnovy nemoci provázené průjmy. Užití psyllia zde musí být velmi pozvolné, nejlépe v množství čtvrt lžičky několikrát denně
  • u průjmů navíc doporučují indičtí odborníci nerozpouštět psyllium v tekutině, nýbrž v jogurtu. Je patrné, že pravidelné užívání obalů semen indického jitrocele má téměř univerzální ozdravující účinek na lidský organizmus.

Autoři článku:
RNDr. Pavel Popov