Rostlinoléčba, bylinkářství, fytoterapie to jsou tři různé názvy pro ten obor alternativní medicíny, který uzdravuje pomocí léčivých rostlin nebo jejich výtažků. Už staří Sumerové, Babylóňané a Asyřané znali mnoho druhů léčivých rostlin. Nejstarší dochovanou písemnou zprávou o nich, je známý Ebersův papyrus, pocházející asi z roku 1500 před naším letopočtem, obsahující velké množství receptů. Také v léčebných postupech tradiční čínské medicíny dominuje bylinná léčba, které zahrnuje šest až osm tisíc různých bylin, potravin a minerálních látek.
Za jedno z nejdůležitějších děl fytoterapie je považován "Kánon lékařství", vytvořený Abn Sinou, zvaným Avicena, žijícím v letech 980 - 1073. Tento lékař patřil k arabské škole a jeho dílo, mimo jiné popisující přípravu léků, obsáhlo celou tehdejší vědu a přetrvalo dodnes. V Evropě bylo bylinkářství v raném středověku především výsadou klášterů. Jeptišky a mniši, především Benediktíni, obhospodařovali klášterní zahrady a věděli, jak a z které byliny připravit čaj, olej nebo zábal. Vynikající spis o tom sepsala učená abatyše Hildegarda z Rupertsbergu. Na její učení pak navazoval věhlasný německý lékař Paracelsus z Hohenheimu, který hlásal, že každá země má pro své obyvatele, kteří na ní hospodaří, všechny potřebné léky na léčení chorob. Známý a dodnes používaný je i herbář z roku 1562, sestavený osobním lékařem arciknížete Ferdinanda - Petrem Ondřejem Mathiolim.
Ale to stačí, dost bylo historie. Když v první polovině dvacátého století došlo k zásadnímu vývoji chemie, zdálo se že jsou bylinky určeny k zapomnění, ale nyní téměř každý den můžeme číst zprávy o jejich velkých návratech. K fytoterapii, jako způsobu léčení se dnes někteří odborníci vracejí a v mnohém potvrzují poznatky středověkých lékařů, ovšem již za pomoci moderních metod. Neustále jsou odhalována další nová tajemství jejich složení a objevovány účely jejich použití. To se týká nejen málo známých rostlin z amazonských pralesů, ale i bylin běžně rostoucích u nás. Vědci předpokládají, že látky, kterými se rostliny samy chrání před poškozením vlastních buněk, pomáhají i člověku. Rovněž se mezi lékaři, sice velmi pomalu, ale přeci jen prosazuje názor, že jakákoliv prevence je lepší, než pozdější boj s následky. A právě v prevenci je budoucnost používání rostlin, protože jsou téměř vždy bez vedlejších účinků.
Přírodní léčiva se dělí na fytoterapeutika a na ta, která se vyrábějí také z produktů živočišných - například ze sušených jater a žraločích chrupavek nebo z hmyzích produktů. U bylinných léčiv se často setkáváme s pojmem léčivá droga. Samozřejmě, že tím není míněna jen marihuana nebo sušené makové palice. Jedná se obecně o usušené nebo jinak konzervované části rostlin, které jsou určeny pro výrobu fytoterapeutik, což jsou rostlinné léky. Přírodní léčiva z bylin jsou v současnosti velmi oblíbená a lidé je často kupují. Na rozdíl od léků vzbuzují totiž pocit, že nejde jen o pasivní léčbu chemikáliemi. Dalším důvodem, proč po nich zákazníci sahají je, že k jejich získání není třeba předpis od lékaře a odpadá tak objednávání na různá vyšetření. Získat čísla o tom, kolik za přírodní preparáty lidé v naší republice utratí, není lehké. Mohu posloužit pouze odhadem, který uvádí více než jednu miliardu korun ročně! To už o něčem vypovídá, no řekněte samy!?
V dávnějších dobách užíval člověk v lidovém léčitelství a oficiálním lékařství, které měly tenkrát k sobě velmi blízko, asi čtyři tisíce druhů léčivých rostlin. V dnešní době po různých výzkumech a také proto, že upadly v zapomnění, je jich mnohem méně. Na našem území medicína v současnosti používá jenom asi stopadesát druhů. Bylinkáři a lidoví léčitelé však dokáží zpracovat a využít osm set až jeden tisíc druhů léčivých rostlin. Jejich použití je nejen v klasických čajích nebo čajových směsích. Naložením do alkoholu vyluhují ze sebe některé rostliny všechny léčivé látky daleko lépe než vařením v horké vodě. Těmto alkoholovým směsím říkáme tinktury a dají se běžně koupit v lékárnách nebo bylinářských prodejnách. V současnosti nejpoužívanější je tinktura ze severoamerické rostliny třapatky nachové (Echinacea purpurea), která pomáhá obnovovat narušenou imunitu, což je důležité především v chřipkovém období.
Tinktura se užívá rozpuštěná ve sklenici čaje, vždy doporučený počet kapek. Dalším způsobem použití jsou rostlinné oleje. Naložením v oleji se z rostliny uvolňují důležité látky, které pak většinou pomáhají uzdravovat při nemocech pohybového ústrojí nebo kožních chorobách. Takovým to způsobem si lze i doma vyrobit například třezalkový olej, který výborně léčí, jak obyčejné kuchyňské popáleniny, tak i spáleniny sluneční a různé kožní problémy. Podobně se rostinné výtažky chovají, jestliže jsou vmíchávány do různých mastí, z nichž nejznámější je určitě měsíčková mast., která má tak široké použití, že pouhé jejich vyjmenování, by zabralo místo téměř na celý článek. Takže pokud věříte v léčivé schopnosti přírody, fytoterapie je tím pravým způsobem, jak je využít.