Myrha je pryskyřice, která se již od starověku pálila v chrámech a domech bohatých lidí; při tom vznikal vonný dým. Sloužila rovněž jako léčebný prostředek, a to jak ve starém Egyptě, Řecku a Římě, tak v Číně a Indii. Často se míchala s jinými vykuřovadly, především kadidlem. Podle řecké legendy byla myrha kdysi dívka, jež se zamilovala do svého otce a přiměla jej, aniž by o tom věděl, k incestu. Následně před jeho hněvem uprchá do Arábie. Byla velmi nešťastná a prosila bohy, aby nepatřila ani do říše mrtvých, ani těch živých. Ti ji proto proměnili v myrhu, která nad svým osudem stále roní hořké slzy ve formě pryskyřice.
MYRHA JE HOŘKÁ A LÉČIVÁ
Do rodu Commiphora patří asi 300 druhů, které rostou v suchých tropických oblastech, a to především na Arabském poloostrově, ve východní Africe a v Indii. Zdrojem pryskyřice je jen několik z nich.
Myrhovník pravý (Commiphora myrrha, synonymum Commiphora molmol) je keř nebo menší stromek se silným kmenem a trnitými větvemi. Podle botanika Františka Polívky připomíná tak trochu trnku. Myrhovník má drobné, trojčetné, krátce řapíkaté listy, ovšem postranní lístky jsou maličké. Je charakteristický bílými květy a plodem je hnědá peckovice.
Sbírá se sražená a sušená pryskyřice, jež vytéká z narušené kůry, ale někdy i samovolně. Je částečně rozpustná ve vodě, alkoholu a éteru. Součástí myrhy je kromě pryskyřice i guma a silice, která obsahuje sloučeniny pinen, limonen a eugenol. V této rostlině byly dále izolovány hořčiny, sulfáty, benzoáty a acetáty.
Podle Praktické farmakognosie Zdeňka Blažka (1951) má myrha „zakulacená zrna nebo tvoří nepravidelné děrnaté hrudky rozličné velikosti, barvy žlutavé, načervenalé nebo hnědé, uvnitř místy bělavé a v malých úlomcích průsvitné... Droga má kořenitý zápach a chutná hořce, škrablavě a při žvýkání lpí na zubech."
Dnes se myrha uplatňuje ve farmacii, při výrobě parfémů a v potravinářském průmyslu jako hořká látka při výrobě sladkostí, nápojů a žvýkaček. Přidává se do zubních past a ústních vod a parfemují se jí mýdla či kosmetické výrobky.
VONIČKA MYRHY
Ve starém Egyptě sloužila k balzamování zesnulých, věřilo se také, že omlazuje a prodlužuje život. Mnohem později se využívaly dokonce i samotné mumie, které údajně měly uzdravující vlastnosti. Přestože se zdá, že to byla pověra, nedá se zcela vyloučit, že léčivé účinky mumií byly způsobeny pryskyřicemi a bylinami, jimiž byly ošetřeny.
Staří Římané přidávali myrhu do vína, aby vonělo, a rovněž si jí natírali vlasy.
O myrze se několikrát mluví i v Bibli, a to jak ve Starém, tak v Novém zákoně: „Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě." (Žalm 45/9) V Písní písní je myrha zmíněna dokonce pětkrát, mimo jiné: „Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou." Nebo: „Kdo je ta, jež vystupuje z pouště jako sloup dýmu, ovanuta vůní kadidlovou z myrhy a z nejjemnějšího koření kupeckého?"
Myrha patřila také mezi dary Tří králů. V Matoušově evangeliu (2/11) je uvedeno: „Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu."
POZNATKY Z DÁVNOVĚKU
Mattioli ve svém Herbáři věnuje myrze dostatečný prostor. Podle něj pomáhá při zastaralém kašli a těžkém dýchání, je vhodná i na průjem a úplavici. Konkrétně radí: „Při sípáni vezmi na noc kousek myrhy pod jazyk a nech ji rozpustiti v ústech nebo ji pij s čerstvým vejcem a nabudeš opět zvučného hlasu."
Uvádí i její použití při zimnici, proti jedům a také při moru. V době morové epidemie ji měli mít lidé v ústech, aby předešli nákaze. Žvýkat tuto pryskyřici také doporučuje proti zápachu z úst a při kazivosti zubů.
Z myrhy s kamencem se vyráběla mast na rány. Zvláště účinná prý byla tato mastička spolu s masem slimáka. Myrha s medem se aplikovala na akné, smíchaná s octem na akné i pihy, spolu s dubovým listím se používala proti vypadávání vlasů. Prášková myrha nasypaná do nosu údajně zastavovala rýmu. Když se podle Mattioliho smíchala se ženským mlékem, vznikly výtečné oční kapky.
DEZINFIKUJE A STIMULUJE
V lidovém léčitelství se myrha používala proti kašli, průjmů, úplavici, zimnici a moru. Byla předepisována na hojení ran, zlepšení pleti, proti vráskám a odstranění různých tělesných zápachů. Moderní výzkumy prokázaly, že má antibakteriální, antivirové a protiplísňové vlastnosti. Je účinná i na parazity; brzdí například růst bakterií Escherichia coli, Staphylococcus aureus a kvasinek Candida albicans.
Rovněž účinně dezinfikuje, tonizuje, stahuje a stimuluje. Několik kapek myrhové tinktury ve vodě zmírňuje bolesti v krku, příznivě ovlivňuje žaludek a plynatost a podporuje chuť k jídlu. Kloktání se doporučuje na uvolněné dásně, vředy v krku a afty. V současné době se ověřují protinádorové účinky této pryskyřice a její působení proti bolestem.
Myrha patří i mezi léky ájurvédské medicíny, která ji považuje za prostředek k omlazení organismu, ovlivňuje její pomocí choroby krve a ženských orgánů. Další indikací v ájurvédě je bolest a deprese.
ZAŽEHNÁ BOLESTI
V tradiční čínské medicíně se označuje jako moyao. Má hořkou chuť a neutrální povahu. Vstupuje do meridiánů srdce, jater a sleziny. Podporuje krevní oběh, zmírňuje otoky, příznivě ovlivňuje regeneraci tkání a snižuje hladinu lipidů v krvi. Podává se při bolestech, například bolestivé menstruaci a jejím vynechání, bolestech žaludku, břicha a kloubů, jejichž příčinou je vítr a vlhkost. Aplikuje se také na zranění, karbunkly, otoky, celulitidu a zvýšené množství tuků v krvi. Může se využít i při léčbě skrofulózy.
Myrha dilatuje cévy, má sedativní a protizánětlivé vlastnosti, zmírňuje nadměrnou sekreci hlenu z průdušek a výtoky u žen. Svíravé a protizánětlivé vlastnosti se využívají i při zevní aplikaci; je však kontraindikována v těhotenství.
Účinky myrhy a kadidla jsou podobné. Obvykle se používají společně a léčí různé typy bolestí vyvolané stagnací krve. Kadidlo spíše krev aktivuje a uvolňuje šlachy, kdežto myrha více rozptyluje stagnace krve.